KAPITOLY Z DOB TOTALITNÍCH
Eduard Sobička
21. „Bezejmenní"
To neznamená, že by neměli své jméno. Měli je, ale pravděpodobně se o nich už nikde nebude psát. Nebudou význační a slavní. Jejich jména se nikdy neobjevila v Ročence či v jiné naší publikaci. A přece jsou Jehovovi milí, jsou v jeho očích význační a slavní. To proto, že zůstali Jehovovi věrní i za těžkých podmínek a až do konce. A na tyto bratry a sestry teď myslím.
Vzhledem k velkému množství Jehovových ctitelů, kteří kdy chodili po této zemi, uvádí Bible jen málo osob jménem. Kdo tvořil ty tři miliony Izraelitů, Kteří s vírou opouštěli Egypt? Jak se jmenovali? A co těch 7000 věrných v době Achabově, kteří neskláněli svá kolena před Baalem? Kdo to byl? Zřejmě muži i ženy, a možná že i děti. A jak se jmenoval Pavlův synovec, který Pavlovi velmi posloužil v jedné kritické situaci, jak o tom píší Skutky ve 23. kapitole? Jehova nepovažoval za nutné seznámit nás se jmény všech svých ctitelů. Nám musí stačit slova: „Jehova zná ty, kteří mu patří." - 2. Timoteovi 2:19.
Od svého křtu na konci padesátých let jsem si uvědomoval jednu závažnou okolnost: můj duchovní růst nebyl ani tak ovlivňován nějakými výraznými osobnostmi v organizaci (i když jimi samozřejmě také), jako spíše desítkami a stovkami bratrů a sester, s nimiž jsem přicházel do styku. Tito „bezejmenní", jak bych je nazval - a skutečně na jména mnohých už si dnes nevzpomínám -, utvářeli můj duchovní růst. Sestry, které vychovávaly své děti při velkém odporu manželů, mi byly vzorem vytrvalosti. Bratři, kteří ztratili smrtí své nejbližší, mi byli příkladem víry ve vzkříšení, a mnozí letití, kteří už desítky let sloužili Jehovovi, mi byli vzorem vytrvalosti. Pak tu byli jednotlivci, kteří byli obzvlášť pokorní a mírní, další, kteří dovedli potěšovat a povzbuzovat nebo měli procítěné modlitby, další, kteří byli vynikající při vydávání neformálního svědectví. Ale pozoroval jsem i ty, kteří projevovali mimořádnou statečnost spojenou s moudrou rozvážností při plnění teokratických úkolů. Zkrátka- všichni, i ti nejmenší, vytvářeli ve sboru ducha, který jako živná půda působil k růstu nových i mému.
Věřím, že Jehova o těchto lidech ví, i když už mnozí usnuli ve smrti.
 -20.kapitola |
Obsah -  |
KAPITOLY Z DOB TOTALITNÍCH - zpět na OBSAH
Poznámky:
© Straznavez.CZ, www.straznavez.cz