NÁBOŽENSKÁ SPOLEČNOST A STÁT
Historie svědků Jehovových v Československu

Branislav Martinek

Vývoj organizace svědků Jehovových v letech 1945 - 1948:

Brožura Velitel národů vydaná v roce 1945
Po skončení druhé světové války v Evropě začala organizace SJ pracovat na obnovení své činnosti, která byla během okupace prakticky zcela utlumena. Zpočátku šlo o to nalézt osamoceně stojící svědky, popřípadě jejich ještě fungující skupinky. Bylo ztraceno mnoho adres, zničeno mnoho domů a mnoho lidí bylo po smrti nebo nezvěstných. Proto nějakou dobu trvalo, než mohla pražská kancelář Společnosti Strážná věž opět zkoordinovat činnost SJ na našem území.

 

Pomineme-li všeobecné období zmatků, situaci dále vážně komplikovalo množství svědků mezi německy mluvícími obyvateli českého pohraničí. Během odsunu Němců vesměs nebylo zohledňováno, že právě SJ neměli na válečném běsnění absolutně žádný podíl a patřili mezi nacisty nejvíce pronásledované skupiny.

 

Bohumil Müller
(Pro zvětšení klikni)
Dne 2. 11. 1945 oznámili SJ ministerstvu vnitra ČSR obnovení své činnosti podle dekretu prezidenta republiky č. 18/1945 Sbírky zákonů a nařízení. Ministerstvo reagovalo dvěma výnosy ze dne 13. 12. 1945 (č. IV-3111-13/12-45-12 a IV-3111-13/12-45-13/ 44, ve kterých bralo plně na vědomí obnovení obou zákonných spolků, totiž Mezinárodního sdružení badatelů Bible, československé větve se sídlem v Praze a Biblické a traktátní společnosti Strážná věž, československé větve se sídlem v Praze. Předsedy prvního spolku se stali Josef Valenta a Bohumil Müller, pokladníkem František Kapinus a zapisovatelem Konstantin Paukert. V čele druhého stáli František Kapinus a Josef Valenta, zapisovatelem byl Karel Müller (všichni jmenovaní patřili k těm, kteří byli za okupace pro své přesvědčení vězněni).

 

V té době byly také podniknuty kroky ke zřízení odbočky prvního ze zmíněných spolků pro Slovensko se sídlem v Bratislavě, což Povereníctvo vnútra schválilo 16. 9. 1946 výnosem číslo 11.684/2-1946-III/3. 45

 

Bulletin SJ - Informátor, Říjen 1945 (dnes vychází pod názvem Naše služba království)
(Pro zvětšení klikni)
Už od počátku roku 1946 bylo ministerstvo vnitra zaplavováno hlášeními o činnosti SJ, která se zvláště v pohraničí jevila mnoha lidem jako krajně podezřelá. Mimo jiné i proto, že publikace Společnosti byly propagovány heslem „Žádná politická propagace, nýbrž pravda vám pro útěchu.“ 46 Příkladem může být případ Karla Krause, o němž dostal odbor pro politické zpravodajství ministerstva vnitra „důvěrnou cestou“ zprávu, že cestuje po pohraničí a pořádá přednášky. Úřadovna SNB v Jindřichově (okres Jablonec nad Nisou), pověřená sledováním Krause a podáváním zpráv o jeho činnosti, informovala 21. 2. 1946 ministerstvo vnitra takto: Karel Krause „rozšiřuje letáky náboženského charakteru, které však možno důvodně považovat za literaturu se zastřenou tendencí protistátní“ , přičemž mu toto bylo zakázáno „z toho důvodu, že zmíněné letáky jsou psány v německém jazyce“ . 47 Krause se podle této zprávy hájil tím, že Mezinárodní sdružení badatelů Bible je povolený spolek, a že „pokračoval v činnosti, která mu již za první republiky byla povolena a za německého režimu pro toto své přesvědčení byl šest let vězněn“ . Nebylo mu to však mnoho platné - zbytek brožur a letáků mu byl spolu s psacím strojem a rozmnožovacím přístrojem zabaven a třikrát do týdne se musel hlásit na stanici SNB. 48 Jeho další sledování nepřineslo (pomineme-li informaci, že Krause komusi doporučoval poslech zahraničních rozhlasových stanic jako Stuttgart nebo Londýn) pracovníkům ministerstva vnitra prakticky žádné výsledky. 49

 

Je pochopitelné, že se do základních informací, které začalo komunisty držené ministerstvo vnitra o SJ shromažďovat, promítala dobová atmosféra podezřívavosti, všeobecný posun doleva a následná změna smýšlení o lidech s odlišným světonázorem. Zarážející však je, že ministerstvo vnitra absolutně nebralo zřetel na veškerá zjištění, která ohledně SJ učinilo totéž ministerstvo v období první republiky.

 

Budova ústředí, Kamýcká 684, Praha-Suchdol
A tak se ve zprávách o SJ objevují často zmatená hlášení plná nejrůznějších fantasmagorií, informátory jsou většinou lidé bez nejmenšího přehledu v náboženských otázkách, lidé, kteří i na obecné křesťanské principy pohlížejí jako na něco temného a nesmírně nebezpečného. Také samotný fakt, že organizace SJ má centrum ve Spojených státech, byl pro pracovníky ministerstva více než podezřelý. Připočteme-li k tomu skutečnost, že v sovětském okupačním pásmu v Německu byla činnost SJ zakázána, nebo že svědkyní Jehovovou byla i matka generála Eisenhowera, je zřejmé, proč začalo ministerstvo vnitra věnovat svědkům takovou míru pozornosti. Už z října 1946 je dochována zpráva o provádění cenzury na poštovním úřadě, která „jest bezpodmínečně nutná“ , stejně jako „jmenovité podchycení všech dopisovatelů pro Společnost“ . 50

 

Ještě na jaře téhož roku Společnost zakoupila téměř nový třípodlažní dům v Suchdole u Prahy (Kamýcká 684). Vedle zásilek literatury z Brooklynu (samotná jedna zásilka vyplnila celý vagón) obdrželi českoslovenští svědkové ze Spojených států a Kanady také materiální pomoc včetně šatstva, obuvi a potravin.

 

Brno 1946, zvěstovatelé ohlašují veřejnou přednášku Kníže pokoje
(Pro zvětšení klikni)
Podle Ročenky 1972 se v roce 1946 měsíčně účastnilo „kazatelské služby“ v průměru 974 svědků, jejich maximální počet činil dokonce 1 209 osob a bylo zde 159 většinou malých sborů. 51 Pokud se nad uvedenými čísly trochu zamyslíme, je zřejmé, že tyto sbory musely být opravdu velmi malé (!). Nicméně téhož roku byl v Brně uspořádán celostátní sjezd SJ, jehož se zúčastnilo přibližně 1 400 osob a 131 nových svědků zde bylo pokřtěno.

 

Následujícího roku (1947) byl opět v Brně uspořádán ve dnech 3. - 5. června další kongres SJ, na který se sjelo asi 1 800 delegátů z celé republiky, a jehož se také kromě pracovníků ministerstva vnitra a ministerstva národní obrany zúčastnili i čelní představitelé Společnosti: N. H. Knorr (tehdejší prezident), M. G. Henschel (současný prezident), Hyden Covington (právník Společnosti a do svého odstoupení v roce 1945 i viceprezident) a Alfred Rütimann ze středoevropské kanceláře Společnosti v Bernu.

 

Rozsáhlá agenturní zpráva 52 o tomto sjezdu obsahuje nejen podrobný popis jeho průběhu, jména přednášejících, ale dokonce i obsahy přednášek, a doplňují ji výpovědi některých zadržených účastníků. Z této zprávy také vyplývá, že dvanáct hlavních osob bylo nepřetržitě sledováno, ale například i to, že výsledkem reklamní kampaně (40 SJ chodilo po městě s plakáty) byla účast 2 300 osob na veřejné přednášce prezidenta Knorra.

 

Strážná věž, 15.2.1948
(Pro zvětšení klikni)
To, že přítomného pracovníka ministerstva národní obrany přednášky, jež na sjezdu odezněly, příliš neoslovily, je zřejmé ze závěru, jaký učinil: „Sjezd proběhl sice klidně, ale z projevů bylo zřejmo, že smysl učení této sekty směřuje proti nynějšímu lidově-demokratickému uspořádání v naší republice, což nám potvrdila pak událost v Jugoslavii, kde byla tato sekta pro protistátní činnost zakázána. Jelikož povahou věci spadalo další sledování do kompetence civilních bezpečnostních orgánů, pustili jsme věci ze zřetele a nechali se občas informovati . “ 53

 

Zmíněná událost v Jugoslávii se vztahuje ke zprávě o rozsudku nad SJ, která proběhla naším tiskem (Obrana lidu, 1947, č.32, s. 3.), a podle níž „krajský soud v Záhřebě odsoudil tři hlavní vedoucí uvedené náboženské společnosti k smrti a jedenáct osob k trestům na svobodě z důvodu, že pod náboženskou firmou pracovali proti Jugoslavii a šířili nesprávné informace o hospodářské a politické situaci Jugoslávie ve střediscích v Bernu a Brooklynu“ . 54 I když tento případ plně odpovídal mocenským poměrům v Jugoslávii, ne u nás, stal se pro ministerstvo vnitra jedním z „důkazů“ svědčících o tom, že „sekta bojuje proti pokrokovým směrům ve světě“ , a tedy i jedním z podkladů, na jejichž základě měla být Společnost rozpuštěna. Podle vyjádření hlavního štábu ministerstva národní obrany z 9. 9. 1947 shromažďuje ministerstvo vnitra dostatek materiálů, aby mohlo proti Společnosti zakročit. 55

 

Není bez zajímavosti zmínit se o situaci, jaká byla v té době v sousedním Polsku. SJ se zde stali terčem neuvěřitelného teroru (některé excesy jsou vzpomenuty i v materiálech StB), za nímž ovšem stály paradoxně síly spíše protikomunistické. V Ročence 1994 se kromě několika konkrétních případů uvádí toto: „Při průzkumu činů, které byly spáchány na svědcích Jehovových v Polsku ve snaze obrátit je na katolictví, se v roce 1947 odhalilo, že 4 000 osob bylo týráno a 60 z nich zavražděno. Narodowe Sily Zbrojne podnikly asi 800 útoků na domácnosti svědků Jehovových.“ 56

 

V květnu 1947, tedy krátce před sjezdem v Brně, byl uspořádán v Krakově celostátní sjezd polských svědků. Zajímavé hlášení o něm podal jeho český účastník - agent StB: „Krakovské obyvatelstvo se bránilo sjezdu a arcibiskup krakovský nabídl polské vládě celý svůj roční příjem, jestliže nebude sjezd povolen. Prý zásluhou ministra spravedlnosti, konkrétně ministra, který je příznivcem sekty, byl sjezd povolen. ...Všichni funkcionáři byli oblečeni v hodnotné anglické oděvy.“ 57

 

V souvislosti se sjezdem v Polsku je však na jiném místě téhož spisu uvedena informace, podle které byli polskými úřady zatčeni pracovníci pražské odbočky Společnosti. Bohumil Müller tehdy zaslal do Bernu dopis následujícího znění: „Jsme ve velikém nebezpečí. Všichni bratří a sestry z kanceláře zatčeni. Hrozí nám trest smrti.“ 58 Na základě intervence u polského ministra vnitra a spravedlnosti a na polském velvyslanectví ve Washingtonu byli po několika dnech tito zaměstnanci pražské odbočky propuštěni na svobodu. Události u nás se však vyvíjely tak, že tato svoboda netrvala dlouho.

 

Dnem 17. 3. 1948 je datován návrh přednosty 5. oddělení velitelství 12. divize majora Pavlíčka štábu 5. oddělení velitelství 1. oblasti, aby působil na ministerstvo vnitra ohledně zastavení činnosti SJ na území Československa, a to ze dvou zajímavých důvodů: za prvé - dotazem u církevních úředníků Litoměřického biskupství bylo zjištěno, že „církev římsko-katolická zaujímá k sektě svědkové Jehovovi naprosto negativní stanovisko a po stránce náboženské tuto potírá“. A za druhé - „vzhledem k tomu, že v pohraničí se členové této sekty rekrutují povětšině z osob smíšeného manželství, reemigrantů z Německa a nespolehlivých volyňských Čechů“. 59 Ministerstvo vnitra však v té době mělo už všechny nitky v rukou.

 

Sjezd září 1948, Lucerna
(Pro zvětšení klikni)
Od května 1948 měly úřadovny StB po celé republice k dispozici seznamy SJ, u nichž měly být brzy provedeny domovní prohlídky. Výnosem povereníctva vnútra ze dne 2. 7. 1948 byla zakázána činnost SJ na Slovensku. 60 V září toho roku se konal v pražské Lucerně na dlouhou dobu poslední legální sjezd československých svědků Jehovových. Zúčastnilo se ho 2 862 osob a 254 nových svědků zde bylo pokřtěno. 61

 

V oznámení ústředny StB v Praze ze dne 9. 11. 1948 je uvedeno, že je „neúnosné dále trpět činnost spolků Mezinárodní sdružení badatelů Bible a Strážná věž biblická a traktátní společnost“. 62

 

- Svědkové Jehovovi od 30. let do roku 1945 Svědkové Jehovovi v ilegalitě (1948-55) -

NÁBOŽENSKÁ SPOLEČNOST A STÁT - Historie svědků Jehovových v Československu - zpět na OBSAH


Ohlasy a diskuze - zde

© Straznavez.CZ, www.straznavez.cz