|
| Raymond Franz, Praha, Setkání, 12. října 2007 |
Setkání s Raymondem Franzem dne 12. 10. 2007
- 1.část
V pátek 12. října 2007 se uskutečnilo v Praze neformální setkání s Raymondem Franzem. Níže uvádíme přepis první poloviny tohoto setkání.
Dotaz: Údajně existuje charta či listina společnosti Strážná věž ze 30., 40. nebo 50tých let dvacátého století, která by stále měla být platná. A tato listina by měla uvádět, že jedním z cílů společnosti Strážná věž je uctívat nejen Jehovu Boha, ale také Ježíše Krista. Tento námět je obzvláště zajímavý proto, že svědkové Jehovovi nyní tvrdí, že Ježíš by neměl být uctíván.
Odpověď Raymonda Franze (dále RF): Ve svém archivu mám kopii této listiny, ale je to již dlouho, co jsem ji četl. Je ovšem patrné, že společnost Strážná věž dala Ježíše více méně na druhou kolej. Když čteme Strážnou věž, vidíme velmi často jméno Jehova, mnoho odvolávek na organizaci, ale velice, velice málo odvolávek na Ježíše. Člověk může sedět na shromáždění a uvědomí si, že v podstatě během celého shromáždění se vůbec nepoukazuje na Ježíše Krista. Pouze v závěrečné modlitbě ten, kdo se modlí uvede, že se modlí ve jménu Ježíše Krista. A stejně zřídka je zmiňován Boží svatý Duch, který vše umožňuje. Takže primární postavení zaujímá organizace a na ní se vše soustřeďuje.
Dotaz: Literatura společnosti Strážná věž se dříve prodávala. Nyní je distribuce založena na dobrovolných příspěvcích. Kdy byla tato změna zavedena a proč? Tato změna údajně nebyla zavedena kvůli textu u Matouše 10:8, kde je uvedeno "zdarma jste dostali, zdarma dávejte", ale hlavním důvodem měla být změna v americkém daňovém zákoně. V té době měl probíhat soudní proces proti jisté církvi, která tento proces prohrála a musela zaplatit vysoké daně, a to dokonce i zpětně. Mohl byste nám o této změně říci více?
Odpověď RF: Tento přístup se prezentuje jako štědrost organizace Strážná věž. Ale skutečností je, že k této změně došlo kvůli jednomu právnímu procesu ve státě Kalifornie v USA. V případu byl hlavní postavou televizní kazatel Jimmy Swaggart a jeho církev. Distribuovali knihy a získávali za ně peníze. A stát Kalifornie vydal výnos, který uváděl, že vzhledem k tomu, že na literatuře je uvedena cena, musí tato církev také platit daně. Čili problematika se týkala placení daní za tyto knihy. Společnost Strážná věž předložila dokumenty, které stranily tomuto televiznímu kazateli. A následně tedy společnost Strážná věž kvůli tomuto soudnímu případu změnila politiku, kdy distribuce literatury začala být bez stanovené ceny a na základě dobrovolného příspěvku, aby se nemusely platit daně. A tento přístup se okamžitě zavedl ve Spojených státech a ve velkých státech v Evropě, ale nebyl zaveden v chudých zemích třetího světa. Například v Dominikánské republice, kde jsem dlouho žil, jsou lidé velmi chudí. Pokud byste při nabízení neuvedli u literatury žádnou cenu, nic byste za ní neobdrželi. A to je pravděpodobně důvodem, proč tuto politiku neuplatňovali v chudých zemích. (Pozn.: více viz kniha Hledání křesťanské svobody.)
Dotaz: Já bych měl doplňující dotaz, respektive dva dotazy. Ví Raymond, že tato politika byla změněna? V ročence svědků Jehovových v roce 2000 nebo 2001 vyšla informace, že tento postup je již ve všech zemích na světě, tedy že všude se literatura nabízí zdarma.
Odpověď RF: Tak to jsem nečetl.
Dotaz: A druhá otázka: Zda jsou dostupné dokumenty ohledně onoho soudního sporu s Jimmy Swaggartem.
Odpověď RF: Pravděpodobně bude možné alespoň některé informace získat na internetu (pozn. překl.: Jedná se patrně o církev uvedenou na: www.jsm.org).
|
| Raymond Franz, Praha, Staroměstská radnice, 12. října 2007. (V pozadí obraz Václava Brožíka z roku 1883 Mistr Jan Hus před koncilem kostnickým.) |
Dotaz: V našem malém městě vznikla nedávno skupinka křesťanů, kteří byli svědky Jehovovými. Zajímalo by nás něco o tom, jak studium nebo shromáždění probíhá u bratra doma.
Odpověď RF: Když se sejdeme ke shromáždění, zaměříme se na určitou biblickou knihu, například Matouše nebo dopis Římanům, a takový námět probíráme kapitolu po kapitole. Někdo z nás přečte několik veršů, pak je okomentujeme, shrneme a nadnášíme otázky. Často je tam větší množství látky, než si lidé běžně myslí. Vezměme si například první kapitolu Matouše. V překladu New English Bible je doslova řečeno: "Tabulka předchůdců Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova." To zní jako velmi jednoduchý výrok, ale ve skutečnosti je v něm obsaženo velmi mnoho. David byl praotcem Ježíše Krista a byl součástí národa Izraele. Ale dobrá zpráva není cosi židovského, je to zpráva univerzální. A když tedy Matouš říká "syn Davidův, syn Abrahamův", ukazuje to na univerzální aspekt dobré zprávy. Protože Bůh řekl Abrahamovi: "V tobě a ve tvém semeni budou požehnány všechny národy země." A když čtete tento rodokmen, můžete mít pocit, že to je pouze změť jmen a že by tady mohla být leckterá jména. Pokud například čtete knihy Paralipomenon, je to dost náročné, protože to je jméno za jménem. Ale z takového výčtu si můžeme uvědomit, že lidé tehdy vedli velmi pečlivé záznamy. A soupis u Matouše tedy není něco, čemu bychom měli lehkovážně věřit, ale je to něco velmi solidního. A když tento soupis čteme, musí na nás zapůsobit řada žen, která je zde uvedena. A nejen jejich počet, ale hlavně o koho jde. Například Raab, která nebyla židovka ale Kananejka. Pak je zde Rut, která rovněž nebyla Židovka ale Moabitka. Dále je zda matka Šalomouna. Jak víme, David k ní byl přitahován a dopustil se s ní cizoložství. A to vše nám pomáhá ocenit, když se na konci této kapitoly uvádí, že Pán Ježíš přišel, aby zachránil lidi z jejich hříchů. Takže Raab, Kananejka a prostitutka, i David sám, který zcizoložil s matkou Šalomouna, dobře ukazují, že v tomto rodokmenu jsou uvedeni i hříšníci. Vidíme zde tedy nefalšovaný zájem předkládat pravdu, a nikoli snahy něco tutlat. A to si uvědomujeme při našem shromáždění, kdy čteme pomalu, kapitolu po kapitole, protože jinak bychom mnoho skutečností prostě opominuli, nevšimli bychom si jich. A jsme přesvědčeni, že Ježíš naplňuje svá slova, že "kde se dva nebo tři sejdou v mém jménu, tam se já uprostřed nich". A líbí se nám to také proto, že při setkávání doma vzniká příjemná, rodinná atmosféra. Není zde nic formálního, ani rituálního. A lidé mohou být sami sebou, vyjadřují se po svém, a díky tomu je opravdu dobře poznáte. Dobře víme, že na shromážděních v sálech Království to tak nebývá. Často nevíte, co si lidé myslí nebo cítí, protože často jen opakují, co již bylo řečeno v odstavci.
Dotaz: Doplňující otázka: Kolik lidí je na takovém vašem shromáždění?
Odpověď RF: Je to různé. Například na našem posledním shromáždění nás bylo deset. Nyní k nám například dochází Američanka afrického původu, jejíž účasti si já osobně velmi cením. Má práci placenou státem, kdy se stará o osoby, které se potýkají s vážnou invaliditou. V současné době se stará o ženu, která je od dětství slepá. Vzala si ji k sobě domů a pečuje o ní. Aby k nám mohla přijít na studium, musí si vše speciálně zařídit. Postupně tuto ženu učí různé věci. Připraví jí například jídlo do lednice a ukáže jí, jak si vše najít po hmatu. Musí tedy vynaložit značné úsilí, aby mohla přijít.
Dotaz: Jak často máte taková shromáždění?
Odpověď RF: Snažíme se je mít každý druhý týden, pokud je to možné. Záleží to na okolnostech jednotlivců. Někdy mají určité závazky a přijít nemohou. Zajímá nás, kdy může přijít většina.
Dotaz: Ptám se na to z toho důvodu, že to je věc, kterou řešíme v naší rodině. Protože víme, ke komu máme jít, víme, že chceme jít k Ježíši Kristu. Ale zatím jsme nenašli žádnou církev, kam bychom chtěli chodit, ale spíše by se nám líbil takovýto způsob – scházet se doma v malé skupince.
Odpověď RF: Ano, to chápu.
Dotaz: Jak dlouho takové shromáždění obvykle trvá?
Odpověď RF: Obvykle trvá jednu hodinu. A je překvapivé, jak rychle ten čas uplyne.
Dotaz: Z jakého důvodu svědci Jehovovi tvrdí, že jen oni budou zachráněni a že jiní lidé Bohem zachráněni nebudou?
Odpověď RF: Je to typický postoj farizeů, kteří se domnívali, že jsou nadřazeni všem ostatním. A tento duch se infiltroval do organizace svědků Jehovových.
Dotaz: Je nějaká možnost, aby se taková situace změnila? Konkrétně ten postoj nadřazenosti.
|
| Raymond Franz, Praha, Staroměstské náměstí 12. října 2007 |
Odpověď RF: Tento postoj se postupně vyvíjel a v organizaci pevně zakořenil. A nevidím žádnou šanci, že by se tato situace mohla změnit. Jak jsem uvedl včera večer (pozn. překl.: na semináři na Evangelické teologické fakultě), změny, které byly provedeny, byly provedeny proto, že Společnost k nim byla přinucena okolnostmi, protože jinak by byla uvedena do trapného postavení. Ale nechtějí dělat nic, kde by přiznali, že lidi zavádějí na scestí a že je uvádějí v omyl. Jakékoli změny, které udělají, budou takové povahy, aby nebyla oslabena jejich moc a autorita.
Dotaz: Od kdy je samospasitelnost organizace součástí učení?
Odpověď RF: Na počátku Strážná věž dávala najevo, že je mnoho křesťanů, kteří s touto Společností nebyli spojeni. A měli vůči lidem velmi otevřený přístup. Ale po smrti Charlese Taze Russella, když se prezidentem stal soudce Rutherford, se postoj hodně, opravdu hodně změnil. Chtěl, aby se tato skupina naprosto zásadně odlišovala ode všech ostatních náboženských skupin. Na obálce Strážné věže byl například po celá léta vyobrazen kříž. Rutherford ho odstranil, aby nebyla žádná podobnost mezi svědky Jehovovými a "světskými" náboženstvími. A chtěl, aby byli odlišní v každém ohledu. Opět je to jako v případě farizeů, kteří měli pocit, že jsou něčím zvláštním. Na ostatní shlíželi shora a považovali je za podřadné. A tak přišly zásadní změny, a jakmile byly uvedeny, je velmi těžké je odstranit.
Dotaz: Charles Taze Russell používal ve svých publikacích celou řadu zednářských symbolů, například sluneční disk a kříž s korunou. Byl se zednářstvím nějak spojen?
Odpověď RF: Ne, nebyl. V jednom časopis byl dokonce uveden jeho výrok: "Jsem zednář." Pokud si ale přečtete kontext, uvidíte, že vlastně nechtěl říci, že je skutečným zednářem, ale řekl to v podobném duchu, jako když se apoštol Pavel kdysi vyjádřil: "Jsem farizeus." A z kontextu Pavlových slov je zřejmé, že mluvil o rozdílu mezi farizei a saducei. Saduceové nevěřili ve vzkříšení, naproti tomu farizeové v něj věřili. A proto Pavel v této situaci řekl: "Jsem farizeus." A v podobném kontextu Russell o sobě řekl: "Jsem zednář," což znamenalo, že s nimi v určitých ohledech souhlasil. Byl jsem devět let ve vedoucím sboru a dobře vím, že myšlenka zednářství nikdy nepřišla na přetřes. A pokud by kdokoli z pracovníků ústředí vstoupil do nějaké zednářské lóže, byl by okamžitě vyloučen.
Dotaz: Rád bych se vrátil k námětu před touto otázkou. Situace v roce 1919, kdy Rutherford odvolal čtyři ředitele Společnosti: Byla tato situace oním klíčovým momentem, jímž se Badatelé Bible změnili na organizaci, kterou dnes známe, anebo tato organizace měla špatný začátek již od doby samotného Russella?
Odpověď RF: Ne od samotného začátku, ale s postupem času, protože Charles Taze Russell byl zpočátku dosti pokorný. S postupem času se mu však dostávalo tolik pozornosti, že to mělo dopad na jeho postoj. V jedné Strážné věži se později vyjadřoval o Studiích písem, které předtím sám napsal: "Někteří lidé čtou pouze Bibli, samotnou Bibli, ale tímto způsobem se nedozvědí pravdu. Ale pokud by četli Studie písem (které on sám napsal), pravdu by se dozvěděli." A dále tvrdil, že pokud by někdo četl pouze Bibli, ale nečetl by Studie písem, pak by se během dvou let ocitl v naprosté temnotě. Sám o sobě pak mluvil jako o Božím mluvčím. Třebaže tedy kdysi projevoval jakousi pokoru, začala se tato pokora vytrácet. (Pozn.: více viz kniha Hledání křesťanské svobody.)
Dotaz: Kdo byli překladatelé Překladu Nového světa, a jak dobře znali biblickou hebrejštinu, aramejštinu a řečtinu?
Odpověď RF: Členy výboru pro Překlad Nového světa byli Fred Franz, Nathan Knorr (Nathan Knorr jen proto, že byl prezidentem Společnosti, ale řečtinu vůbec neznal a vlastně neuměl žádný jiný jazyk, kromě angličtiny), Albert Schroeder (který kdysi trochu na univerzitě studoval řečtinu) a George Gangas (který byl Řek, ale narodil se v Turecku; znal moderní řečtinu, ale neznal biblickou řečtinu). Překlad tak byl dílem jediného člověka - Freda Franze. Studoval řečtinu na Univerzitě v Cincinatti a ve studiu řečtiny byl jedním z nejlepších ve své třídě, takže měl dobrou znalost řečtiny. Ale byl jediným, kdo tuto znalost měl. Alberta Schroedera a George Gangase používal k určité administrativní práci. Ale překlad byl pouze jeho a jedině jeho prací.
Dotaz: Raymond Franz mluví ve svých knihách s určitou úctou o svém strýčkovi (pozn. překl.: Fredu Franzovi), o biblistovi, a je vidět, že jsou ze stejného vrhu, protože Raymond Franz se podílel na vytváření Pomůcky k porozumění Bible. Známý je slovní obrat, kdy Raymond říká: "Sáli jsme s prsů Babylóna," když měl možnost studovat v archivech nebo v knihovnách různé biblické učence. Zajímalo by mě, zda poté, co jste opustil řady Svědků Jehovových, zda jste studoval některé z jejich spisů a zda jste měl možnost se s některými těmito učenci setkat – jako například s Johnem Stottem, jehož Strážná věž citovala jako výraznou evangelikální osobnost.
Odpověď RF: V brooklynském ústředí je opravdu rozsáhlá knihovna, kde je mnoho biblických příruček, biblických výkladových slovníků a komentářů k Bibli. Každý týden předsedal při ranním uctívání, při rozboru denního textu, jeden z členů vedoucího sboru. Když přišla řada na mě, četl jsem si nejprve daný biblický text v celé řadě různých překladů, přemýšlel jsem o něm, rozjímal, a také jsem se díval do těchto různých výkladových slovníků, a pak jsem předkládal informace, které jsem se s jejich pomocí dozvěděl. A vzpomínám si, že na mě velmi hluboce působilo, když jsem si uvědomil, že některé z těchto děl byly napsány v devatenáctém století. A přesto byly stále velmi cenné a byly velkou pomocí k porozumění. A v kontrastu s tím mě zarazilo, když jsem si uvědomil, jak je to s publikacemi společnosti Strážná věž, která vydá nějakou knihu a během pěti let ji přestane vydávat, protože příslušný výklad už není platný. Například nepokračovali ve vydávání ani jediné publikace od Charlese Taze Russella. A po smrti soudce Rutherforda se nadále nepublikuje ani jedna z jeho knih. A proto ten kontrast s výkladovými slovníky, z nichž některé z nich jsou až dvě stě let staré, je tak obrovský.
Dotaz: U Matouše a u Lukáše čteme o "věrném a rozvážném otroku." Vedoucí sbor se postavil do role "věrného a rozvážného otroka". A ty sám, bratře, jsi devět let sloužil ve vedoucím sboru jako jeden z členů "věrného a rozvážného otroka". Neviděl jsi v té práci, když jste rozdělovali duchovní pokrm v pravý čas pravidelně ve Strážných věžích, neviděl jsi v tom rozpor s tím, co říká sám Ježíš Kristus, když uvádí , že "člověk nebude žít jen ze samotného chleba, ale z každého slova, jež vychází z Božích úst", tedy z Božího slova?
Odpověď RF: Brzy jsem si uvědomil, že toto podobenství nebylo uplatňováno správně. Veškerá Ježíšova podobenství se vztahovala na jednotlivé křesťany a obsahovala ponaučení, jež měl každý jednotlivec uplatnit, a kterým se měl řídit. Podobenství u Matouše obsahuje slovní spojení "věrný a rozvážný otrok". Ale stejné podobenství je zároveň i u Lukáše, ve 12. kapitole. A Lukáš ukazuje, že toto podobenství se opravdu vztahuje na jednotlivce, protože v závěru mluví o otroku, který selhal v malé míře, a jiném otroku, který selhal ve větší míře. A ukazuje, že ten, kdo selhal ve velké míře, bude bit mnoha ranami, ale kdo selhal v menší míře, bude bit méně. Mluvil zde tedy o jednotlivcích, a nikoli o třídách. A ono slovo služebník, neboli otrok, které použil – našel jsem text v 1. Petra 4:8-10, kde se říká: "A především, mějte neustále lásku k sobě navzájem, protože láska přikrývá množství hříchů." (NEB) A pak ten překlad doslova uvádí: "Jako štědří distributoři Boží velké milosti dále dávejte své dary jeden druhému navzájem." A slovo "distributoři" pochází z řeckého "oikonomos", které právě použil Lukáš, a které je překládáno jako služebník či otrok. Petr tedy říká, že jsme služebníci Boží nezasloužené laskavosti a každý máme používat dar, jenž jsme obdrželi, ku prospěchu ostatním. Každý z nás jako křesťan, dostal nějaký dar, který můžeme používat. Někteří v jednom ohledu, jiní v jiném. Podobně jako když apoštol Pavel popisuje Kristovo tělo a uvádí, že ne všechny údy mají tutéž funkci. A toto je tedy poselství za oním obratem "věrný a rozvážný otrok", tedy že každý z nás má odpovědnost vůči Bohu, protože jsme od něj něco obdrželi, a máme závazek to používat ku prospěchu ostatním, pro dobro našich bratrů.
Dotaz: Ježíš v tomto podobenství připodobňuje situaci ke starožidovskému statku. Svědkové Jehovovi to samozřejmě překládají trochu jinak. Ale na každém židovském statku byl nějaký vedoucí, české překlady dokonce používají slovo "správce", které je velice výstižné, protože správce není majitelem statku, majitelem statku je Ježíš Kristus. Správce má dohlížet na čeleď. Je to samozřejmé, na venkově to tak dobře funguje. Správce se stará o to, aby čeleď měla vždy hojnost práce. Tedy, až přijde pán statku, majitel statku, aby skutečně shledal, že statek prosperuje, a když statek prosperuje a majitel je spokojen s prací svého správce, pak říká, že správce dostane odměnu.
Odpověď RF: A také za to, že se onen správce staral o potřeby svých pracovníků. Vždyť každý z nás máme bratry a sestry, a oni mají určité potřeby. My bychom se tedy měli maximálně snažit, abychom jejich potřeby uspokojovali.
Dotaz: Vzhledem k tomu, jak svědkové vnímají osobu Ježíše Krista, by se dalo říci, že vlastně nepatří do Kristovy obecné církve. Můžeme přesto říci, nebo se domnívat, že Pán nějakým způsobem svědky Jehovovy nebo tuto společnost používá, nebo je používal, dříve či zda je používá i dnes?
Odpověď RF: Domnívám se, že svědkové Jehovovi jsou křesťané, i když role Ježíše Krista je u nich značně potlačena. Jak jsem uvedl včera večer (pozn. překl.: na semináři na Evangelické teologické fakultě), byl jsem pokřtěn 1. ledna 1939, ve svých sedmnácti letech. Ale pamatuji si, že ve chvíli, kdy jsem byl ponořován, měl jsem na mysli pouze jednu jedinou myšlenku: od této chvíle můj život navždy patří Bohu skrze Ježíše Krista. Takže osobně nemám pochybnosti, že jsem křesťan, a že se snažím žít jako křesťan. A právě proto, že jsem o sobě vždy opravdu smýšlel tak, že můj život patří Bohu skrze Ježíše Krista, když nadešel čas, kdy jsem s dobrým svědomím nemohl dále dělat to, co dělal vedoucí sbor, neměl jsem jinou volbu, než následovat Krista, a nikoli lidi.
Dotaz: Chtěl byste teď mít krátkou přestávku?
Odpověď RF: Ne, děkuji, není to třeba. Ledaže snad ostatní by si chtěli udělat krátkou přestávku.
|
| Raymond Franz, Praha, Staroměstské náměstí 12. října 2007 |
Dotaz: Jak je to s používáním Božího jména Jehova v modlitbě? Byla jsem čtyřicet let vyučována, že toto jméno máme používat, ale Ježíš sám toto jméno ve svých modlitbách nepoužíval.
Odpověď RF: Není na tom nic špatného, ale jistě to není požadavek. Je to jméno, které Bůh používal pod Starou smlouvou. Ale když na zemi přišel jeho Syn, a vstoupila v platnost Nová smlouva, vidíme, že toto jméno se nepoužívá. K dispozici jsou tisíce a tisíce rukopisů křesťanských písem, a v žádném z nich se toto jméno nevyskytuje. A vzhledem k tomu, že věříme, že Bůh své slovo chránil a chrání, pokud by své jméno v těch rukopisech chtěl mít, jistě by se byl postaral o to, aby tam bylo používáno. Hlavním problémem je, že si lidé neuvědomují, že když Bible mluví o jménu, nemluví se pouze o určitém slovu, ale mluví se o příslušné osobě a co ta osoba znamená. Když říkáme, že si nějaký člověk udělal dobré jméno, znamená to, že svým životem a tím, co dělal, se prokázal být dobrým člověkem. Je tedy jedno, jaké bylo jeho vlastní jméno. Mohlo to být třeba jméno Adolf Hitler. Ale je to na základě toho, čím se onen člověk nakonec prokáže být. Adolf Hitler se nakonec prokázal být špatným člověkem, a proto má špatné jméno. Ale pokud by býval žil jinak a byl by laskavý a ohleduplný, měl by býval dobré jméno, a jméno Adolf Hitler by neoznačovalo to, co označuje nyní. Proto si bibličtí učenci uvědomují, že když písma používají výraz "jméno", jde ve skutečnosti o danou osobu.
Dotaz: Strážná věž je akciová společnost. Kdo jsou akcionáři Strážné věže, jak k tomu přišli, a znamená to pro ně nějaké výhody?
Odpověď RF: Pro akcionáře to v zásadě znamená, že mají právo hlasovat při výročním shromáždění. Zúčastnil jsem se řady těchto shromáždění v Pittsburghu i jinde. Obvykle je na programu řada lidí z různých zemí, kteří prezentují své zkušenosti. Vlastní výroční shromáždění sestává pouze z finanční zprávy pokladníka, a pak se koná hlasování o členech, o ředitelích. Vlastní shromáždění týkající se korporace trvalo přibližně dvacet minut. Kdo byl členem korporace, měl prostě právo hlasovat, ale výsledek byl stejně už předem dobře znám. Někdo se tedy přihlásil a řekl: Navrhuji Nathana Knorra coby ředitele korporace. Hlasovalo se tedy o něm. Pak někdo jiný řekl: Navrhuji Granta Suitera. Hlasovalo se o něm a stejně se postupovalo i dále. Už předem se ale vědělo, jaký bude výsledek. V angličtině máme výraz "dát někomu štempla (razítko)", a přesně tak to bylo.
Dotaz: V našem regionu máme smutnou zkušenost s totalitní formou vládního režimu. Existence svědků v této oblasti byla možná jen díky poměrně blízké spolupráci s tajnou bezpečností, což v podstatě znamenalo, že komunistická Státní bezpečnost v podstatě organizaci řídila. Lidé, kteří v té době Společnost vedli, dnes mluví o tom, že za to nenesou osobní odpovědnost, protože to bylo s vědomím vedoucího sboru. Zajímalo by mě, jakou míru svobody měly odbočky jednat s politickými režimy, v nichž žily, jako například s tím naším, totalitním?
O spolupráci s StB viz článek: Svědkové Jehovovi a seznamy StB. Kdo je kdo?
Odpověď RF: Nejsem obeznámen se situací, která tady byla během těch let. Ale v třeba v Malawi jejich výbor odbočky říkal tamním svědkům, aby si nekupovali průkaz tamní politické strany. A pak informovali brooklynské ústředí, které s tím souhlasilo. Takže to jednání skutečně pocházelo od výboru dané odbočky. Ale nevím, jaká byla situace u vás.
Dotaz: Já bych pro Raymonda doplnil, že například Státní bezpečnost rozhodovala o tom, co smí a co nesmí ve Strážné věži v české verzi vyjít.
Odpověď RF: K tomu se opravdu nemohu vyjádřit.
Dotaz: Je cestou k věčnému životu to, co učí organizace svědků Jehovových?
Odpověď RF: Ne, a to proto, že roli Ježíš Krista uplatňují sami na sebe. Jak jsem uvedl včera večer (pozn. překl.: na semináři na Evangelické teologické fakultě), Ježíš řekl: "Já jsem cesta, pravda a život." Organizace říká: "My tomu samozřejmě věříme. Ježíš je cesta, ale my jsme cesta k Ježíšovi. On je pravda, ale my jsme sdělovacím prostředkem této pravdy, a veškerá pravda přichází skrze nás. On je život, ale pokud chcete získat život, musíte se připojit k naší organizaci." Takže úplně změnili Ježíšův výrok, a uplatňují ho sami na sebe. A to zcela jistě není cestou k věčnému životu.
Dotaz: Rád bych se vyjádřil k té předchozí otázce, protože jsem měl tu možnost být u toho, když se překlad Strážné věže rodil. Bratr Müller, koordinátor, dostal překlad, a pak červenou tužkou přeškrtal a třeba dopsal formulaci myšlenky tak, aby to nedráždilo tehdejší vládu. Pokud tam bylo něco ostřejšího, tak to prostě přeškrtl, a dál nešlo to, co by dráždilo režim. Jako nemá cenu dráždit býka.
Odpověď RF: Ačkoli nejsem osobně obeznámen se situací v této zemi, musím říci, že mě to nepřekvapuje.
O cenzuře viz článek: Cenzura v publikacích Společnosti Strážná věž
Dotaz: Navázal bych opět na předchozí otázku. Společnost Strážná věž se prezentovala jako Boží prorok. V Písmu se praví, že Boží prorok je ten, jehož slova se splní. Jelikož slova tohoto proroka, tedy Strážné věže, se nesplňovala a nesplňují, pak by se jednalo o falešného proroka. V tom případě se ale nemohu srovnat s tím, že by patřil pod církve Kristovy.
Odpověď RF: Pokud jde o autoritu, jakožto o organizaci, s tím jistě souhlasím. Ale to nutně neznamená, že všichni jednotlivci jsou tím vyloučeni. Nesouhlasím s katolickou církví, myslím že se opravdu velmi oddálili od Svatých Písem, ale nedomnívám se, že tím pádem jsou odsouzeni všichni katolíci. K nám domů dochází jeden Ital. Byl jsem pozván do Itálie jistou katolickou organizací. Nabídli, že mi budou hradit veškeré výdaje. Jednalo se o tři týdny v Itálii. Chtěli, abych cestoval do různých měst a měl tam přednášky. Ale věděl jsem, že mě chtěli používat hlavně jako zbraň proti svědkům Jehovovým. Proto jsem jejich nabídku odmítl. Onen Ital sice nemluvil dobře anglicky, ale oni ho používali, aby se mnou mluvil po telefonu. Později studoval v Anglii, a v angličtině se hodně zlepšil. Takže rok poté, co jsem jejich nabídku odmítl, mi tento Ital zatelefonoval. Řekl mi, že bude obchodně v Atlantě (Georgia), a že by si se mnou rád popovídal. Pozval jsem ho tedy k nám domů, a měli jsme společný oběd. Řekl nám, že bratr jeho manželky studoval medicínu, ale zároveň se začal zajímat o svědky Jehovovy. Následně se studia medicíny vzdal, což bylo obrovským rozčarováním pro jeho rodiče, protože byli staří a doufali, že jejich syn je bude moci zabezpečit. Místo toho se jejich syn stal průkopníkem. Ale tento italský katolík mi o sobě řekl, že on sám si uvědomoval, jak málo toho o Bibli znal. A proto začal s vážným studiem Bible. A udělalo to na mě hluboký dojem, protože jsme si třeba povídali o Pavlově dopisu Římanům, a on měl velmi jasné porozumění. Ve skutečnosti, mnohem lepší porozumění, než devadesát procent svědků Jehovových. Pracuje pro italskou firmu, která vyrábí dlaždice, takže do USA jezdí poměrně často. A kdykoli jel do Atlanty, zatelefonoval mi a navštívil mě. A jeho návštěva mě vždy nesmírně potěšila, stejně jako rozhovory o Bibli s ním. Nikdy se mě nesnažil přesvědčovat o pravosti katolického náboženství, a já jsem nevěnoval ani chvíli tomu, abych na katolictví nějak útočil. Prostě jsme spolu pouze rozebírali Boží slovo. Proto k tomuto muži chovám upřímnou úctu. A představa, že pokud je někdo v nějakém náboženství, měli bychom si ho označit nějakou nálepkou a dívat se na něj svrchu, je prostě nesprávná. Důležité je, jakou osobou takový člověk je. Bible říká, že Ježíš Kristus nehledí na to, co jsme zvnějšku, ale dívá se na naše srdce. A skutečně pouze Bůh a Kristus vědí, kdo jsou dnes praví křesťané. Milióny o sobě tvrdí, že jsou křesťané, přičemž pouze Bůh a Ježíš vědí, zda jsou skutečnými následovníky Syna.
zpracoval David Maranatha Kvartus
.
Související odkazy:
Setkání s Raymondem Franzem dne 12. 10. 2007 - 2. část
Raymond Franz - Muž, který osvobodil tisíce spoutaných myslí
TISKOVÁ ZPRÁVA - Muž, který odhalil pozadí víry svědků Jehovových
© Infofórum Straznavez.CZ, www.straznavez.cz