NÁBOŽENSKÁ SPOLEČNOST A STÁT
Historie svědků Jehovových v Československu
Branislav Martinek
Počátky činnosti svědků Jehovových u nás:
Počátek působení SJ u nás lze podle dostupných informací datovat přibližně do roku 1907.9 Tehdy do Čech docházel muž německé národnosti jménem Erler, který zde rozšiřoval Russellovy spisy a rozhlašoval, že v roce 1914 dojde k vážným událostem. SJ tehdy očekávali, že v tomto roce vyvrcholí série katastrofických událostí svržením všech současných vlád a zřízením Božího království. Na území pozdějšího Slovenska působil v roce 1912 mezi maďarským obyvatelstvem Josef Kiss, vyslaný C. T. Russellem ze Spojených států do Erdelu, kde měl zajistit tištění maďarské literatury Společnosti. 10 Začátkem roku 1914 vyzval Joseph F. Rutherford, pozdější druhý prezident Společnosti, Maxe Freschela, aby šel kázat mezi židovské obyvatele rakousko-uherské monarchie. Další zmínky o kazatelské činnosti svědků pocházejí z doby první světové války, kdy němečtí badatelé bible navštěvovali přátele a příbuzné v pohraničí a rozšiřovali zde spisy společnosti Strážná věž. Počet lidí sympatizujících s učením společnosti Strážná věž se pomalu zvětšoval, a od roku 1916 se již v Mostě konala pravidelná shromáždění badatelů bible. 11
Počátkem dvacátých let se už o badatele bible začalo zajímat ministerstvo vnitra. Dlužno však říci, že na pracovníky ministerstva působili poměrně dobrým dojmem. Svědčí o tom například zpráva propagačního odboru ministerstva vnitra z 30. 1. 1923, ve které se mimo jiné píše: „Její činnost je čistě náboženská, bez nejmenšího politického zabarvení, nanejv ý š snad vyjímajíc tendence pacifistické a živení odporu ke službě ve zbrani. Její činnost mezi našimi Němci by měla být podporována. Protože společnost tato požívá za hranicemi značné vážnosti a její činnosti se brání jen ve státech vysloveně katolických, neměla by býti její činnost brzděna u nás, a neměly by naše úřady brániti přístupu řečníků na schůze a přednášky, i kdyby šlo o říšské hranice.“ 12Tatáž zpráva dále uvádí, že ministerstvo kultu a vyučování dosud „nevyhovovalo žádostem o povolání řečníků z Německa“ , že „sdružení zdá se býti úplně neškodné“ , a bez zajímavosti není ani zmínka o tom, že „ přednášky s názvem Světová katastrofa byly přerušovány komunisty“ .
Badatelé bible se obraceli se svou kazatelskou činností zprvu především na německy mluvící obyvatele Československa. První česky psaná brožura s názvem „Mohou živí mluviti s mrtvými?“ vyšla v roce 1920, časopis Strážná věž začal česky vycházet jako měsíčník v roce 1923. Tyto tiskoviny se ale dlouho vyznačovaly tak ubohou češtinou, „že by se za ni styděl i obyčejný školák a prozrazují původní předlohu německou neb anglickou… i jméno společnosti bylo špatně přeloženo. Místo ´biblických studentů´ má býti ´badatelů´“. 13
V roce 1923 byli z odbočky Společnosti v Magdeburku vysláni manželé Gleissnerovi, aby se ujali rozšiřování činnosti v českých zemích. V Mostu na Grillparzerově třídě 1127 byl zřízen sklad literatury, za který Antonín Gleissner odpovídal, a odkud byly dále rozesílány německé i české spisy. Takto neformálně alespoň vidí počátky své činnosti u nás sami svědkové. Z nepochopitelných důvodů ovšem opomíjí podle mého názoru důležitou skutečnost, že totiž v červnu 1923 zde Společnost zahájila svou činnost velmi oficiálním způsobem. Ve Státním ústředním archivu v Praze se nachází soudní překlad listiny Společnosti podepsané J. F. Rutherfordem (dále jeho sekretářem W. E. Van Amburghem, notářem okresu Kings a sekretářem nejvyššího soudu státu New York), která zplnomocňuje Michala Salatu „plnomocníkem a reprezentantem v zemi a pro zem Československo“. 14Salata byl zmocněn k dozoru nad činností Společnosti v ČSR, ke zřízení a vydržování jejího hlavního úřadu v republice, vést zde veškeré její finanční záležitosti a všeobecně Společnost zastupovat. Není jasné, proč tento fakt svědkové opominuli. Stalo se snad toto jméno později pro SJ nepohodlné, či na tuto skutečnost jednoduše zapomněli? Připomeňme jen, že Michal Salata působil do roku 1922 v Brooklynu.
Dne 5. 6. 1923 oznámil Salata ministerstvu vnitra, že se v Mostě ustavilo „Mezinárodní sdružení vážných badatelů bible - Strážná věž biblická a traktátní společnost“ jako volná organizace a odbočka amerického ústředí, přičemž prohlásil, že Sdružení „není ani spolkem ve smyslu zákona, ani nějakou náboženskou sektou, nýbrž volným sdružením“. 15 Ministerstvo vnitra k tomuto podání žádné stanovisko Sdružení nevydalo, neboť tzv. volné organizace nebyly uznány jako právnické osoby a obyčejně byly - pokud neohrožovaly veřejný pořádek - mlčky trpěny s tím, že jejich činnost mohla být kdykoli zastavena.
Michal Salata však záhy přestal vystupovat jako funkcionář Sdružení. Odstěhoval se na Slovensko, kde obstarával expedici literatury, a jako hlavní představitel Sdružení dále vystupoval pouze již zmíněný Antonín Gleissner. Jeho jméno již v té době nebylo ministerstvu vnitra neznámé: „Vzhledem k tomu, že Gleissner za svého pobytu v Mostě vystupoval jako komunistický přívrženec mezi skláři a byl zapleten do komunistického puče na Mostecku v roce 1920, byla zde jeho činnost sledována.“ 16
Rozvoji činnosti badatelů bible do jisté míry pomohlo, že byla zpočátku úřady mylně ztotožňována s činností jiné biblické společnosti, sídlící v Praze na Soukenické ulici 15. Ta podala dne 28. 11. 1924 u Zemské správy politické v Brně stížnost jako odvolání na ministerstvo vnitra „v příčině zamítnutí žádosti o povolení ke kolportáži Biblí pro Josefa Ježka, který byl v moravských městech a vesnicích četníky stále vláčen na stanice, kde bývá vyslýchán a obviňován, že provozuje podomní obchod, ač krom Biblí nic jiného nerozšiřuje, a nemůže se tudíž dopustiti přestupku zákona o podomním obchodu“ . 17Stížnost uvádí několik dalších příkladů „ne příliš laskavého“ jednání s kolportéry, zabavování biblí a udělování pokut. Ministerstvo vnitra reagovalo dopisem na prezidium zemské správy politické, v kterém žádalo, aby činnosti této biblické společnosti nebyly kladeny překážky, pokud zachovává předpisy zákona. Prezidium zemské správy politické v Brně následně rozeslalo oběžník č. 9117 všem přednostům okresních správ politických a jejich expozitur, Presidiu policejního ředitelství v Praze, Plzni, Liberci a správcům policejních komisařství, ve kterém upozorňuje podřízené úředníky na oběžníky z 24. listopadu 1921 a 1. června 1921, podle nichž „nemá se kolportáž tiskopisů stíhati tehdy, je-li obsah jejich nezávadný“ , a žádá, aby toto bylo podřízeným bezpečnostním orgánům „připamatováno“. 18
Počátkem roku 1924 zabavila okresní správa politická v Mostě na základě podnětu tamějšího státního zastupitelství několik výtisků dopisnice nazvané Pán a sluha (respektive její německé verze Der Herr und der Knecht) vydané společností Strážná věž, pro porušení § 487 trestního řádu a § 303 trestního zákona.
Vážnějším střetem badatelů bible se státní mocí, který se následně přenesl i na stránky novin, bylo odsouzení Martina Boora počátkem roku 1925. Boor po svém zařazení do československého vojska „důsledně odpíral uposlechnout rozkazu svých představených cvičiti s puškou a čistiti zbraň a odepřel složiti služební přísahu“. Tím se dopustil zločinu porušení podřízenosti a byl následně v Bratislavě odsouzen podle § 149 a § 92 trestního zákona nepodmíněně „k žaláři v trvání dvou roků zostřenému každého půl roku měsíční samovazbou, každého čtvrt roku jednou temnou komorou a každého měsíce jednodenním postem a tvrdým ložem v den postu“. 19
Boor reagoval prohlášením, že „ani trest jej nenapraví a důsledně i při opětovných žádostech za udělení milosti trvá na tom, aby nebyl přidržován k žádné službě pro účely vojenské“.
Celý tento precedens, na nějž vojenský prokurátor pohlížel jako na „ohrožení existence státu“ , měl zajímavou dohru: ministr s plnou mocí pro Slovensko sdělil 6. 5. 1925 presidiu ministerstva vnitra v Praze, že případ odsouzeného vojína Boora „nenápadným spôsobom medzi obyvateľstvom rozhlásený , bol od baptistov prijatý zcela k ľ udne s poznámkou ´čo si urobil, to musí vytrpieť, keď verí, že mu to viera prikazuje´, u ostatného obyvateľstva zpráva bola prijatá s uspokojením, že totiž: ´tak im aj patrí...´“ 20
V souvislosti s tímto případem se poprvé výrazněji projevila určitá dvojakost představitelů Společnosti ve vztahu ke státu. Ti Boorův postoj totiž před úřady vysvětlovali jako „jeho vlastní nesprávný výklad a názor“ , na druhé straně však lze osobní dopis Antonína Gleissnera Martinu Boorovi chápat jako opatrné vyjádření podpory. 21 Stejně tak Společnost oficiálně popírala, že by své čtenáře jakkoli ovlivňovala k neposlušnosti vůči státu - a to i v otázce branné povinnosti. Literatura badatelů bible však vyjadřovala poněkud odlišné tendence. Například v letáku nazvaném „Proklamace. Provolání na vůdce světa“ z roku 1923 se píše: „…jsme zásadnými protivníky každého účastenství na válce, revolucí, anarchie aneb násilí v jakékoliv formě…“ . 22Mimoto je v letáku zcela nepokrytě vyjádřen názor, že veškeré světské vlády jsou již dávno svedeny satanem.
Jak již bylo výše naznačeno, hrála ve vztahu veřejného mínění vůči Společnosti svou roli i česko - německá otázka. Dokládá to ostatně i článek otištěný v časopise „28. říjen“ s názvem „Vážní badatelé bible mezi našimi Němci“: „Ve zněmčeném území rozšířilo se po převratě zvláštní hnutí, přenesené mezi naše Němce z Porýní a ze Švýcar, hnutí tak zvaných ´Vážných badatelů Bible´. Je původem z Ameriky, odkud přeneslo se do Německa, hlavně mezi protestanty, odkud se šíří po celé střední Evropě. U nás je propaguje prostinký sklářský dělník v Mostě (Antonín Gleissner - pozn. autora) a soudě podle toho, že se rozmanitým šriftlajtrům občas z toho hnutí zježují chlupy po celém těle, lze soudit, že hnutí nabývá vskutku půdy... Bismarckův orgán (pangermánský ´Deutsche Wehr´) varuje naše Němce před touto nákazou, protože prý znamená hnutí protivědecké a potírá následně toho germánského ducha. Ostatně prý to je sekta v duchu židovském, a to je pro pangermány nějaký argument! Proč prý tato sekta získala ve 20. století četné vyznavače? - Prý proto, že germánské kulturní svědomí a vědomí boha (ovšem že germánského, Vilémova!) bylo udušeno. - Ne: protože německý lid je syt prázdného denění (sic!) a hledá jiné duševní zaměstnání.“ 23
Pomineme-li tedy problém odpírání vojenské služby, či rozhořčenou kritiku na stránkách katolického tisku, je možné samotné počátky činnosti SJ v liberálním ovzduší první republiky shrnout slovy pracovníka ministerstva vnitra : „Organizace počala projevovati činnost velmi čilou jak přednáškami, tak i reklamou, aniž by činnost ta byla nepřípustnou nebo zavdávala příčiny k úřednímu zakročení a stížnostem.“ 24
Koncem listopadu 1926 bylo přeneseno sídlo Společnosti z Mostu do Brna-Juliánova. Následujícího roku bylo brněnským policejním ředitelstvím v Brně proti Gleissnerovi zahájeno šetření pro podezření z vyzvědačství. „Šetření toto, v jehož průběhu byly provedeny u Gleisnera domovní prohlídky, zůstalo bez výsledku a nebyly zjištěny okolnosti, které by byly opravňovaly domněnku, že Gleisner a náboženský směr, jehož jest zástupcem, zabývá se činností směřující proti ČSR.“ 25
Podle zprávy v Ročence 1972 došlo v letech 1927 - 1928 k reorganizaci díla SJ u nás, když „z pověření J. F. Rutherforda, tehdejšího prezidenta Společnosti, německá odbočka v Magdeburku převzala dohled nad dílem v Československu. Průkopníkům (tzn. těm, kteří se kolportáži věnovali jakoby na plný úvazek - pozn. autora) a skupinám byl přidělen určitý obvod, který mohl být propracován každých šest měsíců. Celkem zde bylo šest průkopníků a 25 malých skupin se 106 zvěstovateli. V roce 1928 bylo rozšířeno 64 484 knih a brožur a asi 25 000 časopisů". 26Je třeba říci, že Rutherfordovy knihy byly prodávány vesměs za 5 Kč, bible za původní ceny, brožury a Strážné věže po 1 Kč, přičemž čtenářům, kteří z nějakého důvodu nebyli schopni zaplatit předplatné, byl tento časopis dodáván na jejich přání bezplatně.
V roce 1928 Watch Tower Society zakoupila v Brně-Juliánově vlastní dům na Hybernské ulici a přemístila sem sklad z Mostu. Dne 24. ledna 1929 zde založil Gleissner spolek „Mezinárodní sdružení badatelů Bible, odbočka čsl. se sídlem v Brně“, jehož byl zvolen předsedou, zapisovatelem Karl Jan Kopetzky a pokladníkem Mytteis. Následně pak byly roku 1930 v Praze založeny dva spolky, které převzaly právní odpovědnost za dílo SJ v naší zemi. První z nich – „Strážná věž, biblická a traktátní společnost, československá větev se sídlem v Praze“ – bral na sebe především úkol pořizovat publikace. Druhý spolek – „Mezinárodní sdružení badatelů Bible, československá větev se sídlem Praze“ – převzal právní odpovědnost za všechny kazatele včetně odpovědnosti hlásit úřadům pořádání veřejných i neveřejných shromáždění.
Gleissnerem založený brněnský spolek se dobrovolně rozešel, když byl v Brně pro Zemi moravskoslezskou dne 7. srpna 1932 ustavena pobočka nově utvořeného „Mezinárodního sdružení badatelů Bible, československá větev se sídlem v Praze“. Na ustavující valné hromadě tohoto pobočného spolku, konané dne 7. srpna 1932, byl Gleissner opět zvolen jeho předsedou. Další dvě pobočky byly ustaveny pro Slovensko a pro Podkarpatskou Rus.
O tom, že tato organizační opatření nebyla doprovázena příliš velkým souladem mezi jednotlivými představiteli Společnosti, svědčí přípis Prezidia zemského úřadu v Brně ministerstvu vnitra z 23. 12. 1932: „Z projevu předsedy spolku Kopetzkého, učiněného při jeho příležitostné návštěvě u policejního ředitelství v Brně, dá se souditi, že spolek nemůže v Brně pořádně zapustiti kořeny jednak pro potíže, které prý má s policejním ředitelstvím, jednak pro malou inteligenci a organisační neschopnost Gleissnerovu, takže spolkové vedení pomýšlí na zlikvidování pobočky v Brně a povolání Gleissnera do Prahy.“ 27
Mezitím roku 1931 badatelé bible v Československu - stejně jako v jiných zemích - přijali na několika větších shromážděních jméno „svědkové Jehovovi“.
 - Obecný vývoj a charakteristika SJ |
Svědkové Jehovovi od 30. let do roku 1945 -  |
NÁBOŽENSKÁ SPOLEČNOST A STÁT - Historie svědků Jehovových v Československu - zpět na OBSAH
© Straznavez.CZ, www.straznavez.cz