Výnosné konkurzy

(Tento článek vyšel 29.6.2006 v časopise Ekonom - www.ekonom.cz.)

Soud se severočeským konkurzním gangem ukazuje rozsáhlou sadu triků, které dlouho překvapivě procházely, přestože byly koncentrovány na malém prostoru.

Praha, Karlovo nám. 16
(Fotografie převzata z pořadu
TV NOVA "Na vlastní oči")
V nenápadné budově na Karlově náměstí 16 se prolíná několik světů. Je tady reprezentativní sál náboženské společnosti Svědci Jehovovi. Sídlí tady firma Kopretina - zahradnické služby, která vedle pěstování kytek provozovala exkluzivní rozvadovské nevěstince. A pak tady působí klubko personálně či majetkově propletených společností, které sehrály důležitou úlohu při severočeských konkurzech a teď se probírají při soudním líčení se skupinou, kterou měl vést někdejší prorektor Vysoké školy Karla Engliše v Brně Vladislav Větrovec a pro niž měl jako servisman pracovat soudce Jiří Berka. To není náhoda, kauza nevěstinců a kauza konkurzů tvoří spojité nádoby.

Spojovací postavou je magistr Daniel Thonat, který v procesu v Tachově vystupuje jako obžalovaný pro kuplířství v případě s nevěstinci v Rozvadově a ve Svaté Kateřině. V procesu v Táboře je pak stejný Thonat obžalovaným konkurzním správcem a dosud nejdůležitějším svědkem, který policii aktivně přiznal, jak působil ve zmanipulovaných konkurzech a kdo další do toho byl také zapojen.

"Bílý kůň" - Zakladatel společnosti Kopretina
(Fotografie převzata z pořadu
TV NOVA "Na vlastní oči")
Jsou ale i jiné figury, které spojují obě kauzy. Třeba bílý kůň. Je jím zahradník.

MLADÝ ZAHRADNÍK s maturitou Pavel Ryba si v únoru 2002 založil eseróčko Kesir, které mělo poskytovat ekonomické poradenství. Bylo velmi úspěšné, hned první den po zápisu získalo prvního zákazníka, východočeskou akciovou společnost TEMA HK. Ta podnikala s hutním materiálem, a přes roční obrat okolo 200 milionů korun se potácela v problémech. Majitelům Josefu a Jiřině Pilařovým na strategickém poradenství moc záleželo, protože Ryba si za konzultace v oblasti finančního a strategického řízení účtoval 2400 korun na hodinu, a za týden to mělo dělat 108 tisíc.

Musel být opravdu dobrý, protože za tyto šílené peníze odevzdal jen dvě a půl stránky textu s názvem Strategická analýza společnosti TEMA HK. Nejdůležitější rada zněla, aby se TEMA HK přejmenovala a z východních Čech přesídlila do Mostu. Majitelé, Josef a Jiřina Pilařovi, společnost vzápětí skutečně překřtili a pod novým názvem Retema ji přemístili pod pravomoc soudce Berky.

Zajímavější však byl až vývoj, který následoval. Josef Pilař sice stotisícový závazek za "strategickou analýzu" výslovně uznal, ale kupodivu na něj neměl. A tak Ryba podal po měsíčním vyčkávání návrh na konkurz. Ten také Berka za další měsíc prohlásil. Pilař přišel o podnik a věřitelé o miliony, protože konkurz začal spotřebovávat majetek.

PROČ TO PILAŘ UDĚLAL? Potřeboval se zbavit dluhů? Podle pozdějších nezávislých analýz Retema v úpadkové situaci nepochybně byla a věřitelé nakonec do konkurzního řízení přihlásili 36 pohledávek v celkové výši skoro 145 milionů korun.

Smluvil se Pilař s někým? Nebo ho někdo k tomu donutil buď násilím, nebo vydíráním? Proč se na poslední chvíli nákladně přesouval k Berkovi?

Podle posudku, který později pro policii zpracoval znalecký ústav A-Consult plus, Rybova poradenská služba, kvůli které do toho spadl, byl zmetek s "nulovou vypovídací hodnotou". Byl to očividný nesmysl. Nejednalo se o strategickou ani jakoukoli jinou analýzu. Tak proč ta pohledávka vznikla? Aby proces uvedla do pohybu?

A zahradník Ryba? Když navrhoval konkurz, musel u soudu složit zálohu ve výši 50 tisíc korun. Pohledávku za Retemou však nakonec ani nepřihlásil. Žádnou další poradenskou zakázku už nedostal.

(Fotografie převzata z pořadu
TV NOVA "Na vlastní oči")

Mimochodem, kdo tam Rybu prsk? Jak ke svému štěstí přišel? V Kopretině z Karlova náměstí 16 byl v letech 2001 až 2002 jedním ze společníků, firma přitom zřejmě patřila Igoru Brdlíkovi, bývalému vojenskému prokurátorovi, který je podle mnohých skutečně velkým hráčem ze severních Čech, ale formálně mu nic nepatří. Mocný podnikatel a zahradník tam byli spolu, ale každý hrál úplně jinou ligu. Nicméně oba byli Svědci Jehovovi, a to se ukázalo být jako velmi dobrý společenský tmel. Ryba se mj. staral o Brdlíkovu zahradu v Tlučni na Litoměřicku a Igor Brdlík si dokonce na Rybovo jméno zaregistroval svůj terénní automobil.

OD JEHOVISTŮ se Ryba neznal pouze s Brdlíkem, ale i s nadějným konkurzním správcem Danielem Thonatem. Další spojení ukazuje firma, která Kopretině upravovala webové stránky. Je jí Richmond Service (taky Karlovo náměstí 16) a patří k hlavním aktérům severočeských konkurzů. Také tuto firmu ovládá Jehovův svědek, bohatý podnikatel Daniel Bezouška.

Takhle to v konkurzech, se kterými je Thonat spojen, chodilo. Divní lidé, divné kroky, divné reakce. Ekonomická logika jde stranou. Konkurz byl způsob, jak buď získat majetek, nebo hotovostní tok, ke kterému správce otevírá bránu dokořán.

Táborský proces nám to slibuje ukázat v detailu. Státní zástupkyně Daniela Smetanová asi vejde do našich ekonomických dějin. Její třísetstránková obžaloba takzvaného Berkova gangu podává učebnicový přehled snad všech myslitelných konkurzních podvodů - jak firmu do konkurzu dostat, jak ji vysávat v jeho průběhu a jak podnik definitivně rozkrást při prodeji konkurzní podstaty. Tady se Smetanová může opřít o fakta, tisíce stránek dokumentů nebo štosy znaleckých posudků. Rozmotat, jak zločinné spiknutí fungovalo a kdo všechno v něm byl zapleten, bude těžší.

VYMĚNIT VĚŘITELE. Do krize se dostaly také Báňské stavby Most. Ozdravná kúra nezabrala. Společnost sice platby věřitelům oficiálně nezastavila, avšak v době prohlášení konkurzu už nebyla s to své závazky hradit.

Konkurzní správkyní se stala ústecká advokátka Marta Čiháková, a ta pověřila vedením konkurzu Daniela Thonata. Správce začal jednat a podnik, který kdysi vstupoval do privatizace se základním jměním 340 milionů korun, měl jít do dražby s oceněním na 12,5 milionu korun.

Věřitelský výbor se bránil a vyslovil nesouhlas jak s chystanou veřejnou dražbou, tak se znalcem Martinem Jurenkou, který podnik oceňoval.

Takže musel přijít další tah - výměna věřitelů. Komerční banka prodala svou pohledávku ve výši 8,3 milionu korun Bezouškově firmě Richmond Service za 4,8 milionu Kč, jedné z těch, které najdeme na Karlově náměstí 16.

Vzápětí nato konkurzní správkyně prodala podnik úpadce za 11,5 milionu korun českobudějovické firmě Hudson se sídlem na další adrese, která se častěji opakuje, v Českých Budějovicích na Lannově třídě 63. Avšak i Hudson se majetku rychle zbavil - prodal ho skoro navlas za trojnásobek, tentokrát už většinou konečným majitelům...

SÍDLIŠTĚ ZA ČTVRT MILIARDY. Závratná škoda přes 200 milionů mohla podle obžaloby vzniknout společnosti v úpadku Stavební podnik Ralsko. Správce Daniel Thonat tady připravoval přímý prodej dvou sídlišť v České Lípě se skoro 1700 byty a několika administrativních budov. Znalec Jurenka tato dvě sídliště ocenil na 50 milionů dohromady. Když odečteme administrativní budovy, průměrná hodnota jednoho bytu v České Lípě by vyšla na 18 000 korun. Nekupte to.

V době, kdy byl správcem konkurzní podstaty Thonat, už k přímému prodeji nedošlo, nad skupinou se zatahovalo kvůli Union bance. Když pak nastoupil nový správce, prodaly se stejné nemovitosti skoro za čtvrt miliardy korun.

Příběh tohoto konkurzu byl stejně zajímavý jako spousta jiných. Soudce Berka poslal Stavební podnik do konkurzu v prosinci 2002 na návrh několika drobných věřitelů, kteří pohledávky za Ralskem koupili těsně předtím od jiných subjektů - Miroslav Slašťan dokonce v den podání návrhu a za 100 procent hodnoty. Slašťan vypověděl, že ho v této věci kontaktoval jeho známý z fotbalu František Karafiát - zda by si nechtěl vydělat. Další návrh podal Zdeněk Pekárek. Mimochodem, s Pekárkem se Slašťan zná taky z fotbalu a například s Bezouškou se setkal na Karlově náměstí 16, když navštívil Karafiátovu kancelář...

Od roku 2004 Slašťan spolu s Pekárkem a Karafiátem působí jako statutáři ve firmě GTX Group (Karlovo náměstí 16).

(Fotografie převzata z pořadu
TV NOVA "Na vlastní oči")
Pekárek je nebo byl v orgánech řady obchodních společností, které souvisejí se severočeskými konkurzy. Účinkoval v představenstvu firmy Dillard, v níž šéfoval Daniel Bezouška a jejímž jediným akcionářem byla dnes již zaniklá společnost Efraim Cohen - sídlící v Českých Budějovicích, Lannova třída 63. A v jejímž představenstvu zase seděl Bohuslav Procházka, který v zastoupení další firmy Horatius podal návrh na konkurz společnosti ZKL Klášterec nad Ohří.

JESTLI BYL STAVEBNÍ PODNIK RALSKO na konkurz vůbec zralý, přitom není dodnes jasné. V květnu 2002 obdržel ocenění Stavební firma roku a akcionáři úpadkovou situaci popírají.

Jak říká analýza ústavu A-Consult plus, Ralsko nebylo účetně předlužené, jeho vlastní kapitál nebyl záporný, ani oficiálně nezastavilo platby věřitelům. Nicméně uhradit všechny splatné závazky firma nebyla schopná, určitě ne bez rozprodeje provozně nepotřebného majetku a radikálního omezení nákladů. Znalci však poznamenali, že v podobné nebo ještě horší situaci, kdy splatné závazky převyšují finanční zdroje, je v Česku velká část společností.

Proč se potom firma proti konkurzu neodvolala? Její akcionáři na policii víceméně uvedli, že je Thonat zastrašil - měl jim připomenout, že odvolání stejně nemá odkladný účinek, řízení může trvat půl roku a mezitím firmu stejně prodá. Mezitím je prý propustí z práce a aby se nenudili, podá na ně trestní oznámení. Zatímco když odvolání nepodají, zůstanou ve firmě a zařídí si život. Thonat jim dokonce údajně naznačil možnost odkoupení oddlužené firmy.

VÝČET POUŽITÝCH METOD by byl dlouhý. Tohle všechno je malý vzorek z velkého množství konkurzů, ve kterých se používala celkem ustálená sada triků. Někdy tzv. Berkova skupina využila legitimně podaných návrhů na konkurz, jako byl třeba případ Báňských staveb Most, jindy raději sami konkurz iniciovali pomocí pohledávek, které podávaly spřízněné firmy (a které také obvykle nacházíme na Karlově náměstí v Praze nebo v českobudějovické Lannově třídě). Někdy bylo třeba předem zabezpečit fiktivní změnu sídla, jako byla Retema z úvodu, nebo slavná Union banka, kdy to nakonec prasklo.

Když už byla firma v Mostě, Ústí nad Labem nebo Chomutově, všechno běželo jak na drátkách. Konkurzní správce Daniel Thonat, někdy Marta Čiháková, jmenovali ředitele podniku, zpeněžovatele podstaty i znalce, kteří oceňovali majetek do dražby.

Aby to mohlo fungovat, bylo třeba spolupracovat s řadou dalších lidí. Je zapotřebí dražebník, který je ochoten uspořádat dražbu za nízkou cenu, pozve jen vybrané a třeba se i rozdělí. Úplně na začátku potřebujeme někoho, kdo vytváří fiktivní pohledávky, které se pak použijí pro vyvolání konkurzu. Je také třeba zajistit, aby management s takovým věřitelem spolupracoval a nedělal obtíže. A pak je třeba podplácet auditorské a účetní firmy nebo jim dát zakázky, které se neodmítají. Nakonec je zapotřebí nejrůznější krytí, možnost uvést jen tak mimochodem důležité jméno, jehož zvuk zastraší a usnadňuje rozhodování. Není divu, že to jelo jako po másle.

Autor: Emil Szirmai

S laskavým svolením převzato z www.ekonom.cz - viz zde .

(Osoby na fotografiích jsou současní či bývalí svědkové Jehovovi. )


Související články:

Svědkové Jehovovi a moc peněz

Oficiální reakce Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi na reportáže TV NOVA


Ohlasy a diskuze - zde

© Infofórum Straznavez.CZ, www.straznavez.cz